Bloody lady

Ohlasy na výzvu o vedeckej konferencii :

Prvý príspevok poslal pán A.K. z Českej republiky :

Drazí přátelé,
se slzou v oku jsem s povděkem kvitoval, že se konečně někdo hodlá zabývat problematikou nás týraných mužů. Také já bych se velmi rád bych se zůčastnil vaší konference a dovoluji si navrhnout na udělení ceny Alžbety Báthoryčky mou manželku Lenku. Nebudu se rozepisovat o všech metodách mučení,které na mně aplikuje, zmíním pouze ty nejzávažnější.
1) Asi tak jednou za dva měsíce chodím s kamarády v Praze na pivo. Protože však bydlím 30 km od Prahy a potom to mám ještě od vlaku domů pěšky asi 20 minut, trvá mi cesta z hospody domů asi 2 hodiny. Je pochopitelné, že za tu dobu částečně vystřízlivím a opět dostanu žízeň. Z těchto důvodů si vždy předem koupím pivo lahvové, abych po příchodu domů mohl doplnit tekutiny, které jsem ztratil dehydratací a také doplnit trošku alkoholu. To proto, že pokud si jdu lehnout již částečně vystřízlivělý, tak špatně spím. Přestože si pivo schovávám do nejrafinovanějších úkrytů, tak ho téměř vždy objeví a zamkne, včetně dalších případných alkoholických pamlsků, jakými jsou třeba víno, nebo lihoviny. Když se ptám, kde pivo je, tak mi říká, že už by mi to mohlo dneska stačit a nabízí mi k pití takové hnusy, jako je sodovka, nebo mlíko. Navíc potom nesmím spát v ložnici, protože prý smrdím chlastem a hospodou a vždy mi ustele na dvojsedačce, kde odmítá spát i můj kocour.
2) Uklízí mi moje věci, které v roztržitosti nechám někde ležet. Přitom přemýšlí, jak mi co nejvíc ublížit, protože je vždy strčí na to nejnepravděpodobnější místo, kam bych já to nikdy nedal. Pro příklad uvádím: důležité písemnosti do šuplíku s nářadím. Vrtačku do špajzu. Dláto na poličku v koupelně. Když to po čase hledám a ptám se jí, kam to dala, tak říká, že to vůbec neviděla a že nemám být bordelář. Dělá jí dobře, když to nemůžu najít a mám kvůli tomu vztek.
3) Mému milovanému kocourovi neřekne jinak, než 'podvraťák', 'ten tvůj hajzlík' a 'podívej se na něj, jakej je hnusnej', 'doufám že se ti zaběhne a už ho neuvidím'. Sice mu přímo neubližuje, ale nemá ho ráda, řve na něj a buzeruje ho jak desátník mladého vojáka. Myslím si, že si na něm vylévá zlost, kterou má na mně, protože na mně si nedovolí.
S pozdravem 'My se nedáme' A. K

Druhý a určite nie posledný príspevok poslal pán XY zo Slovenska.

Tak som sa práve dostal k počítaču. Žena spí - možno tomu nik neuverí, ale pre mňa to znamená hodinku (možno aj dve) normálneho života. Normálny život ? Je to normálny život - byť zatvorený v izbe a so strachom čakať kým sa moja žena prebudí ??? Asi sa chcete spýtať PREČO mám takýto život. Pravda je - že neviem. Neviem.
Všetko sa začalo tým, že som chcel mať pravidelný sex a stravu. Tak som sa oženil. Moja žena sa zdala byť skromná, príjemná a nežná.... BOŽE !!! Prečo si ma vtedy ranil slepotou .... ??? Alebo som tak veľmi chlastal že nič som si nevšimol ? No to už je jedno.
Manželská realita vyvrátila všetky zaužívané predstavy o súžití muža a ženy. Nie je to súžitie ale súženie. A ešte k tomu moje súženie. Deje sa to všade.
V posteli. Pri sexuálnych hrách ma žena začala chytať za bradavky. Nemám to rád, moje erotogénne zóny ... vlastne moja jediná erotogénna zóna je inde. Ona si to všimla. Chytala ma za bradavky častejšie a častejšie.... Toto mučenie neustále zdokonalovala, a dnes sa dopracovala k tomu, že ma chytí za bradavky a skrúti ich ako gombíky na rádiu. So sadistickým úsmevom tomu hovorí "vytáčanie". Vytáča ma keď to najmenej čakám, dokonca už vytočila aj môjho švagra ... A naposledy - mám to zapísané, bolo to 12.3.2007 sa mi pri vytáčaní zahryzla do jazyka a bola zahryznutá dokedy ma úplne nevytočila ....
V kuchyni. V kuchyni si pustí nahlas rádio a potom mi hovorí čo mám robiť. Ale ja som v tej chvíli na opačnom konci domu a nerozumel by som jej, ani keby rádio bolo vypnuté. Potom ma nespravodlivo obviňuje že som hluchý.
Musím ísť, lebo už sa prebudila. Ale budem tu pravidelne dopĺňať všetku tú hrôzu čo mi robí.....
N E D A J M E S A !!!

A ďalší príspevok :

Moji drazí přátelé.

Zdravím Vás a zároveň Vám sděluji, že stahuji svou předcházející nominaci mé ženy Lenky na cenu Alžbety Báthoryčky, protože si to nezaslouží. Ke změně mého postoje došlo poté, co jsem se stal nechtěným svědkem otřesné události. Pouze nevím zda se jedná o událost tragickou, nebo směšnou. Nejhorší na tom je, že se opravdu stala. Je to tak závažné, že Vás s tím musím seznámit.
Asi před třemi dny jsem se vracel z práce nejfrekventovanější ulicí našeho městečka. Když jsem procházel kolem jedné z hospod, otevřely se náhle dveře a z hospody vyletěl jako netopýr jakýsi chlap. Zastavil se o mně tak, že jsme oba málem spadli do vozovky. Na mou otázku: „Co děláš vole?“ nestačil ani odpovědět, protože se za ním, z nitra zakouřeného prostoru vynořilo jakési monstrum, které za všeho nejvíc připomínalo křížence gorily s buldozerem. Tato, asi stodvacetikilová příšera, ho chytila za bundu a smýkla s ním o zeď. Než jsem stačil zavřít hubu, která se mi samovolně otevřela při jejím spatření, tak mu vrazila z každé strany jednu facku. Poté zařvala: „Kde máš prachy, hajzle?“ Chlap s vyvalenýma očima plnýma hrůzy začal cosi blekotat. Nestvůra však na nic nečekala a zkušeným pohybem, který svědčil o tom, že to nedělá poprvé, mu vytáhla z kapsy peněženku a strčila si jí do kabelky. Čekal jsem, že ho začne táhnout k domovu, ale chyba lávky! Začala sama odcházet a přes rameno zařvala: „To jsem zvědavá, za co teď budeš chlastat!“ Poté zmizela v drogerii.
Byl jsem sice otřesen, ale když jsem viděl, jak se motá, tak jsem ho z mužské solidarity a také z obavy aby nespadl pod auto, vzal pod paždí a nabídl mu, že ho doprovodím domů. S děsem v obličeji mi řekl, že teď domů v žádném případě nechce.
Protože se sice motal, ale jinak byl schopen komunikace, tak jsem ho pozval do jiné nedaleké hospody, kde jsem si s ním dal pivo. Na mou otázku, zda se jednalo o manželku (podle vidění jsem je znal oba, ale nevěděl jsem, že jsou manželé), odvětil že ano a zeptal se mně, jestli znám ten vtip o tom co se stane z milované krasavice po dvaceti letech manželství. Řekl jsem, že vím. Tlustej kamarád. Odpověděl: „No a z týhle se stala už po patnácti hnusná tlustá hydra, která mi votravuje každou minutu života.“ Odpověděl jsem, že já mít tohle doma, tak bych začal chlastat taky, nebo bych od ní utekl. Na to mi odpověděl, že utéci nemůže, protože nemá kam a taky nemůže kvůli dětem. A co se týče chlastu, tak on nechlastá, ale tak jednou za čtrnáct dní, když cítí, že by to už nevydržel, tak si jde do hospody vymazat harddisk. Protože jsem už musel odejít, tak jsem si s ním dal ještě ferneta, politoval jsem ho a nechal jsem mu dvě stovky, aby se ten chudák nemusel vrátit domů dříve, než ta jeho hydra usne. Také jsem to udělal ze škodolibosti, aby ta mrcha viděla, že se její agresivní akce minula účinkem a on v hospodě zůstal. Doufám, že mi ty peníze vrátí a poví mi jak to dopadlo, až se uvidíme.
Odcházel jsem domů pln emocí a uvědomil jsem si, že vlastně ve srovnání s ním, mám doma milujícího anděla. A s tím kocourem, jak jsem psal v rozhořčení minule, to taky není tak hrozné. Ona mu sice opravdu nadává, buzeruje ho a říká, že ho nechce, protože jsem si ho pořídil proti její vůli, ale na druhou stranu ho krmí když nejsem doma. Dokonce jsem za ty dva roky, co ho mám, asi třikrát viděl, že ho hladila a láskyplně mu vyhrožovala, že si z něj nechá udělat ledvinový pás.

S pozdravem „Nedejme se“ Váš A.K.


Píše pán V.D. z Dobrej (Trenč. Teplá)

Bol som chorý. Moja stará zle spáva, šak je stará. Ako som bol chorý, tak som kašlal. Aj v noci. Stará po mne furt húkala aby som nekašlal. Ale nedalo sa nekašlať. Teda - tak som si to myslel. Ona mi na druhý deň naliala do čaju preháňadlo. Potom som zistil, že kašlať nemôžem. A keď - tak len na záchode. Moja žena už spí dobre.

J.K. Galanta : NEDAME SA?

Otvoril som oči. Cítil som ako mi po líci stekala slza tak slaná že zanechávala slanú bielu stopu. Bože to bola nádhera. Bolo to tak živé, tak skvelé a tak nepravdepodobné že som sa tej slze neubránil. Veď si to predstavte.
Začalo sa to ako vždy: prišiel domov uťahaný z práce v kameňolome. Špinavý, hladný, smädný v ruke igelitka s tromi rohlikmi a treskou. Ako vždy som šiel do kúpeľne, zhodil zo seba šaty a spolu s ostatnou
bielizňou vložil do pračky, doplnil prášok a aviváž a zapol ju. Medzitým mi natiekla voda do vane, zamkol som kúpelňu vliezol to horúcej vody a na päť minút sa celý ponoril. Potom som vzal rožky a tresku , hltavo
ich zmiešal v žalúdku a opäť sa ponoril do vody. Kľúč zarachotil v zámku. KONIEC MOJEJ IDYLICKEJ 10 MINÚTOVKY. Umyl som sa, obliekol si župan a prebehol do spálne. Obliekol si domáce montérky vzal skrinku s náradím a vošiel som do kuchyne na pravidelné čítanie denného rozkazu.
Oči predbehli telo o pol metra. V kuchyni stála moja žena (evidentne sa práve vrátila od kaderníka) v novej kuchynskej zástere, na stole ležali vianočné riady a príbory, misa môjho milovaného majonézového
šalátu majestátne trónila uprostred obklopená šniclami. Flaška citrusového Fernetu, džbán čerstvo načapovaného piva a kvety vo váze.
Zalial ma pot !!! KUA , KUA, KUAAAAAAAA, v tom rozrušení som si nedokázal spomenúť kedy máme výročie svadby. ALE veď je máj, výročie máme v októbri, narodeniny a meniny má v decembri a tehotná byť
nemôže pri toľkých migrénach. Otočila sa, jej ústa vždy v tvare mostu, zaujali nezvyklú polohu. Kútiky sa jej vykrútili k ušiam. ÁÁÁÁNO spomínam si na ňu. Podišla ku mne, podvedome som si zapol montérky pri krku, postavila sa na špičky pobozkala ma na ..........NA USTA????? a pošepla: "Hneď budeme jesť". Skrinka s náradím mi vypadla z rúk a "vercajg" sa s obrovským hrmotom rozsypal po zemi. Reflexívne som si pravou rukou kryl hlavu pred nasledujúcou fackou. Pozrela sa po náradí, usmiala sa a začala mi pomáhať so zbieraním. Jedlo bolo úúúúžasné, pivo bolo skveléééééé a ona celý čas mlčala a dokonca pri mojom pravidelnom podávaní správ z môjho pracoviska ma zahriakla a povedala "Mlč. Pri jedle sa nehovorí". Sánka mi spadla o 3 čísla nižšie až mi kus rezňa vypadol priamo na čerstvo vytepovaný koberec. Srdečne sa zasmiala.
Po tejto skvelej večeri vložila riad do umývačky a požiadala ma či by som nevymenil žiarovku v detskej izbe. "A potom si vezmi to pivo k televízoru."
S puknutou žiarovkou a džbánom piva v ruke som vošiel do obývačky. Položil som džbán a rýchlo sa vrátil do kuchyne zahodiť žiarovku. Po návrate už sedela na gauči a natiahla ruku. Prisadol som si , naliala mi pivo, sebe pohár fernetu džbán položila na poličku nad gaučom. V televízii šiel hokej, hladila ma na hrudi a po chvíli jej zbehla ruka ooooveľa nižšie. Vystrelo ma a po tak dlhej abstinecii nevystrelo iba mňa. Cítil som ako sa mi blahom tlačí slza do oka. Keď zistila že som pripravený rýchlym pohybom zo seba zhodila tričko IBAŽE:
Pravou rukou zavadila o džbán na poličke. Najprv ma oblialo pivo a potom TMA.

Otvoril som oči. Cítil som ako mi po líci stekala slza tak slaná že zanechávala slanú bielu stopu. Bože to bola nádhera. Bolo to tak živé, tak skvelé a tak nepravdepodobné že som sa tej slze neubránil.
Ležal som na chrbte pod drezom francúzák ktorý mi padol z linky na hlavu ležal vedľa mňa. " ČO TO TU JE ZA BORDEL??? To nedokážeš už naozaj nič urobiť poriadne??!!! " vrieskala na mňa strapatá mátoha s bielou maskou a dvomi uhorkami v ruke. "Teraz čo reveš? Nemáš byť také nemehlo ."
Uhorky mi pripomenuli že som hladný. Zas nevarila. Deti a ona majú obedy v škole a v práci. "Bolí ma z Teba hlava", škrekla a odišla späť do obývačky sledovať Venezuelskú telenovelu o veľkej láske k manželovi a deťom.

J.K. Galanta, NEDAME SA?